Tavená skleněná plastika je svébytná sochařská disciplína. Princip tavené plastiky spočívá v převedení tvaru modelu do skla pomocí tavení ve formě. Přitom se klade velký důraz na prostorovou představivost, řemeslnou a modelářskou zručnost a technologické chápání procesů, jenž se při tavení a později chlazení skla v elektrické peci odehrávají. Nejprve si musíme vytvořit model. K vytvoření tohoto modelu na tavení skla ve formě se používá řada různých materiálů, které jsou závislé na počtu vytavených kusů. Důležité je chápání skla jako materiálu a jeho jedinečných vlastností, jako je průhlednost, průsvitnost a reflexe. K výrobě tavené plastiky je zapotřebí také forma. K výrobě formy se většinou používá směs křemičitého písku a sádry. Poměr těchto materiálů závisí především na druhu sádry a hrubosti písku, která se k výrobě použije. Forma se skládá ze dvou vrstev, mezi nimiž je nutné vybudovat kovovou konstrukci, protože při tavbě dochází k nárůstu tlaku na jednotlivé stěny formy. Dokonce může dojít i prasknutí formy a následnému vytečení skla do prostoru pece a jejího, někdy dokonce k jejímu poničení. Po vytvoření formy je nutné změřit její objem, abychom zjistili, kolik skla se do formy musí naložit. Výpočet se odvíjí od specifické váhy použitého skla. Výpočet základní tavící křivky se odvíjí především od tloušťky budoucího skleněného objektu. Tato křivka se však musí doupravit a je nutné brát na zřetel hned několik faktorů, jako je stav a tvar formy, druh a barva skla, ale také množství naložených forem v peci. Dále je třeba si uvědomit, že tavící forma je použitelná jen jednou. Vzhledem k vysokým teplotám forma degraduje a materiál použitý na výrobu formy, už nelze použít znovu. Po taveni v peci nám vznikne výtavek (ingot), který je nutno dále opracovat pískováním, při němž se tavenina zbaví zbytků formy a nečistot na povrchu, a dále se opracovává v brusičské dílně na různých strojích.
